Psychické poruchy ve fitness - 2.díl: Bigorexie



V prvním dílu naší série článků o psychických poruchách ve fitness jsi měl možnost seznámit se se zákeřnou ortorexií. Dnes se podíváme na poruchu, která souvisí méně s jídlem a více s tělem. Představujeme ti poruchu, kterou možná trpíš taky a pravděpodobně o tom ani nevíš. Seznam se s bigorexií.


Bigorexie nebo také ,,Muskulární dysmorfie“ je v dnešní době ve fitness světě jedna z nejčastějších psychických poruch. Studie z roku 2019, které se zúčastnilo 14 000 mladých lidí ukázala, že 22% mužů a 5% žen mělo nebo má psychické problémy související se cvičením a vnímáním velikosti svých svalů. O tomto problému se poprvé začalo mluvit v devadesátých letech minulého století, jako psychická porucha byla však uznána Americkou psychiatrickou asociací až v roce 2013. Tato porucha je nejvíce rozšířená mezi muži ve věku 18-20 let, studie však ukazují, že rozhodně ani u žen není výjimkou. Tato porucha je nejčastější právě u lidí, kteří cvičí, přičemž jí dle odhadů trpí kolem 20% profesionálních kulturistů.


Kdo je bigorektik ?


Člověk trpící bigorexií (bigorektik) trpí utkvělou představou, že jeho muskulatura není dostatečně velká a taková jaká by chtěl, aby byla. Bigorektici jsou tak konstantně nespokojeni s vlastním tělem, čemuž přizpůsobují své stravování a hodiny v posilovnách. Veškerou stravu bigorektici přizpůsobují růstu svalové hmoty, přičemž jakákoliv odchylka v jejich stravovacím plánu má na ně neblahý psychický dopad. Dalším aspektem je pak právě nezdravá závislost na cvičení.


Bigorektici mají neustálý pocit, že jsou slabí, malí a svalově nevyvinutí. Nespokojenost s vlastním tělem nutí bigorektiky trávit nadměrně času v posilovnách. Avšak bez ohledu na to, jak moc se snaží a jak často cvičí, jejich svaly zkrátka nikdy nejsou dle jejich představ. Problémy spojené s nadměrným cvičením pak mohou zahrnovat přetrénování, přetěžování organismu a s tím spojené úrazy, problémy s klouby a svaly či zanedbávání dalších povinností. Posilování řadí bigorektik nad všechny své ostatní zájmy a povinnosti, což může vést k sociálním a pracovním problémům.



Bigorektici mají neustálý pocit, že jsou slabí, malí a svalově nevyvinutí.


Pokroky na svém těle pak bigorektici obvykle dlouhý čas zkoumají v zrcadle. Jedna studie ukázala, že bigorektici zkoumají své svaly v zrcadle klidně až 12x denně. Pokrok či uznání ostatních však pro ně nepředstavuje úspěch, ba naopak motivuje je k častějšímu cvičení a konstantnímu přetěžování organismu. Dalším častým jevem u lidí trpících bigorexií je pak logicky užívání anabolický steroidů.


Lidé trpící bigorexií pak neustále porovnávají svou postavu s jinými lidmi, přičemž jejich subjektivní vnímání je vždy nesprávné a neobjektivní. I v případě, že vidí člověka s evidentně menšími svaly, budou svoje svaly považovat za menší. Dalším příznačným rysem bigorektiků je pak schovávání se. ”Normální“ člověk, který cvičí, chce obvykle své tělo například v létě u vody předvést. Nikoliv však bigorektik, který zkrátka se svým tělem není spokojen natolik, aby jej mohl ukazovat, ačkoliv třeba vypadá lépe než 90% osazenstva koupaliště.

I v případě, že bigorektik vidí člověka s evidentně menšími svaly, považuje svoje svaly za menší.

zdroj: medium.com



Proč ?


Jednou z hlavních příčin vzniku tohoto onemocnění je zejména neustálý mediální tlak prezentující v televizi, časopisech či především na sociálních sítích zkreslený a těžko dosažitelný iděál tělesné krásy ideálního muže, který by měl být svalnatý, se širokými rameny a štíhlým pasem. Zejména mladí kluci se pak snaží svým mediálním vzorům přiblížit a vlivem frustrace z nedosahování těchto cílů se pak u nich již od útlého věku může bigorexie začít rozvíjet.


Další příčinu vzniku bigorexie můžeme najít v dětství. Mnoho lidí trpících touto poruchou uvádí například to, že byli kvůli své postavě často konfrontování ve škole. Aby toto již nezažili, rozhodli se zaměřit na to, aby jejich tělo bylo dokonalé. Může se jednat o dříve obézní či naopak velmi hubené jedince, kteří bývali terčem posměchu. Cvičení jim pak dodává pocit svobody a je to jejich způsob vyrovnání se se svými problémy. Na tom by samozřejmě nebylo nic špatného, ba naopak, avšak až do chvíle, něž jim přehnaná starost o svoje tělo a svaly přeroste přes hlavu a to ikdyž už jejich tělo dávno vypadá jinak. Studie také zjistily, že až 29% lidí trpících bigorexií trpělo či trpí úzkostmi a nízkým sebevědomím a dokonce 58% z nich vykazovalo nějakou jinou formu poruchy nálady.


Kromě těchto psychických tlaků však může být spouštěčem bigorexie také vrozená genetická predispozice způsobující chemickou nerovnováhu v mozku.

Léčba


Problémem léčby bigorektiků je to, že podobně jako například ortorektici, si málokdy připustí, že touto poruchou trpí a že je to něco, co by měli řešit. V případě, že se vzácně k léčbě přeci jen přihlásí, využívá se především kognitivně-behaviorální terapie, případně léčba souvisejících primárních psychických problémů jako nízkého sebevědomí, nízké sebeúcty, úzkostí či deprese.




Co říci závěrem ?


Pokud se staráš o své tělo a kontroluješ svojí formu, rozhodně to neznamená, že trpíš bigorexií. V případě, že však začneš trénovat mnohem více než je zdrávo, zanedbávat ostatní povinnosti na úkor cvičení a pociťovat věčnou nespokojenost se vzhledem svého těla a svých svalů spojenou případně s úzkostí, chronickým porovnáváním svých svalů s ostatními či chybějícím zdravým sebevědomím, je to známka toho, že něco není úplně v pořádku a že bys to měl začít řešit.


Bigorexie je skutečně v dnešní době ve fitness hodně častá porucha. Naše rada zní: Nenech si fitness přerůst přes hlavu..

Související příspěvky

Zobrazit vše