Stručná historie fitness a kulturistiky

Fitness má počátky v kondiční kulturistice, která sleduje rozvoj celkové zdatnosti. Zlepšení držení těla a zlepšení postavy, při současném působení na upevňování zdraví a rozvoj síly.



Ve světě

Ve světě se první systémy cvičení začaly objevovat již na počátku 20.století. Jedním z nejznámějších je nepochybně systém anglického kulturisty Eugena Sandowa, který vypracoval speciální sestavu cviků se zátěží, jejímž cílem byl rozvoj všech svalových partií lidského těla. V roce 1903 vyšla v Londýně jeho kniha s názvem Body-Building, která dala později název celému hnutí a dodnes je tento termín ve spojení s kulturistikou a fitness hojně využíván. Výraznější rozvoj pak nastal po 2. světové válce, kdy byla v roce 1946 založena Mezinárodní federace kulturistiky a fitness (IFBB-International Federation of BodyBuilders). Uznání jako oficiálního sportu se však dočkala až v roce 1998. Zde figurovala hlavně jména bratří Weiderů – Bena a Joea. V dnešní době je součástí této federace více než 190 členských zemí. První soutěž federace IFBB s názvem Mr.Olympia se konala v roce 1965.



Vítěz prvního ročníku Mr.Olympia (1965) - Larry Scott




V Česku


V České republice se kulturistika začala rozvíjet od 60.let 20.století. Za formální počátek lze považovat rok 1964, kdy vznikla oficiální vzpěračská komise. Zpočátku byla spojena především se vzpíráním, ale později se osamostatnila a vznikly tři směry: kondiční kulturistika, sportovní kulturistika a silový trojboj, který se následně také oddělil. V současnosti tak máme sportovní kulturistiku a kondiční kulturistiku, z které vznikl název fitness.

Kulturistika byla před rokem 1989 zastřešována Českým svazem tělovýchovy. V tehdejším Československu byla fitness centra, dříve označována výhradně názvem posilovny, součástí specializovaných sportovních zařízení a samostatná fitness centra určená pro širokou veřejnost takřka neexistovala. Ta se pak začala zakládat až v 90. letech zejména kulturisty a vypadala jinak než je tomu nyní. Hlavní rozdíl spočíval v tom, že tehdejší fitness centra neměla téměř žádné aerobní stroje jako běžecké pásy či rotopedy, jež jsou dnes nezbytnou výbavou skoro každého fitka, ale obsahovala pouze jednoduché stroje, závaží a činky. V průběhu 90. let pak došlo k obrovskému nárůstu počtu fitness center pro širokou veřejnost a postupnému zdokonalování vybavení a zázemí.

Dnes chápeme fitness jako sportovní aktivitu a vyjádření celkového životního postoje, jejímž cílem je rozvoj všeobecné tělesné kondice, celkové fyzické zdatnosti a dosažení požadovaného vzhledu těla.





Zdroje:


STACKEOVÁ, D., Fitness - Trendy a perspektivy. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Fakulta tělesné výchovy a sportu, 2003. ISBN 80-86317-28-5

Související příspěvky

Zobrazit vše